Soutěž ve Vysokém Mýtě potvrdila, že se mezi řemeslníky mohou prosadit i dívky
Mezi čtyřiasedmdesáti žáky stavebních škol z České republiky a Slovenska byly na letošním ročníku soutěže Řemeslo/Skill ve Vysokém Mýtě také dvě dívky. Obě v konečném hodnocení stanuly na stupních nejvyšších. Kamila Dlabková s Danielem Hrstkou ze Stavební školy v Brně – Bosonohách opanovali soutěž obkladačů, Kristina Hájková s Jakubem Šalomonem ze Stavební školy Vysoké Mýto vyrobili v soutěži truhlářů nejlepší stoličku.
„S dívčí účastí jsme se v historii soutěže setkali podruhé. Myslím, že holky jsou oproti klukům pečlivější,“ konstatuje Roman Havlíček z Cechu obkladačů ČR. Soutěžící Daniel Hrstka přidává k této výsadě i poznatek, že děvčata dbají na pořádek na pracovišti více než kluci. To ostatně potvrzuje i otec Kamily, který svoji dceru k uznávanému řemeslu přivedl. „Kamile bylo teprve čtrnáct let, když jsem ji poprvé vzal do práce. Natolik se jí to zalíbilo, že u tohoto řemesla zůstala. Začala mi pomáhat o víkendech, třeba jen spárovat obklady v koupelně, začalo ji to bavit, přihlásila se ke studiu na brněnské stavební škole, kde se v oboru Zedník – obkladač stala vůbec první dívkou, a tomuto oboru se chce věnovat i nadále,“ říká zkušený řemeslník, který se své profesi věnuje již třiatřicet let a bere ji jako ´dobře placené hobby´. „Je to práce, která se nikdy nebude robotizovat, vždyť každá koupelna je jiná. Práce je to náročná, stále častěji se pracuje s velkými formáty, ale my si s Kamilou vždycky poradíme. Navíc jí nikdy nechybí chuť do práce,“ dodává. Není bez zajímavosti, že se Kamila předběžně domluvila s firmou RAKO na účasti na mezinárodní soutěži obkladačů v Polsku.
V případě Kristiny Hájkové se truhlářskému řemeslu věnoval jen její dědeček, a to navíc pouze ve svém volném čase. „V dětství jsem chodila do keramického kroužku, od šesti let jsem skautkou, od deseti dobrovolnou hasičkou, vždy jsem hodně sportovala,“ prozrazuje na sebe Kristina. O své budoucnosti má jasnou představu: Chtěla by se věnovat výrobě nábytku z masivu. Jak sama říká, při práci v truhlářské dílně je teplo a dřevo voní. „Zájem o výrobky řemeslných prací bude vždycky velký, a to nejen o výrobky ze dřeva. Kdo chce, ať jde dělat ručně a je jedno, jestli je kluk nebo holka. Řemeslníků na trhu práce se nedostává, řemeslná práce bude vždycky dobře hodnocená,“ dodává Kristina, která chce svoji pečlivost a smysl pro detail uplatnit v některé z nábytkářských firem.
Podle mistra odborného výcviku Kamila Vimra není Kristina jedinou dívkou, která se tomuto oboru ve vysokomýtské škole věnuje. „V oboru Truhlář jsou v prvním ročníku dvě slečny, v druhém pak jedna. Holky jsou pečlivější, vnímavější a řekl bych, že v dnešní době i šikovnější,“ říká. Podle něj děvčata většinou směřují k detailnější práci, jako jsou povrchové úpravy dřeva či broušení. Pokud dívky pokračují ve studiu, věnují se většinou nábytkářství, neboť mají lepší cit pro detail.
Distanční výuku v době covidových opatření v praktické přípravě lépe zvládli žáci se zázemím domácích firem. Takových je ve škole zhruba dvacet procent. „Žáci se po návratu z distanční výuky do školy hůře sociálně adaptují, omezily se rovněž jejich komunikační schopnosti. Pracujeme ale na tom, aby se to zlepšilo,“ dodává Kamil Vimr.
Ivan Hudeček, 25. září 2022
